Často kladené dotazy

Odpady:

Velkoobjemové kontejnery, termíny, pravidla pro jejich využití

Místo a čas přistavení velkoobjemového kontejneru se lze dozvědět z radničních novin každé pražské městské části nebo z internetových stránek příslušného městského úřadu. Do velkoobjemového kontejneru patří objemný odpad, který se nevejde do běžného kontejneru na směsný odpad, např. kusy nábytku, sanitární zařízení (umyvadlo, mísa) apod. Do velkoobjemového kontejneru nepatří odpad tříděný (papír, sklo, plasty a nápojové kartony), odpad nebezpečný, bioodpad a elektroodpad. Na bioodpad jsou určeny speciální velkoobjemové kontejnery fungující se stejným řádem.

Nakládání s nebezpečnými odpady, možnosti jejich odevzdávání

Prošlé léky lze vrátit do kterékoliv lékárny, která sice ze zákona nemá povinnost tyto léky převzít, ale musí vás informovat o místech, kam je lze odevzdat. V praxi ovšem většina prodejců malé množství léků bez komplikací převezme a dále zajistí jejich ekologickou a bezpečnou likvidaci.

Nádoby od syntetických barev a jiný nebezpečný odpad odevzdejte ve sběrném dvoře, kde jsou na všechny tyto odpady označené sběrné nádoby. Druhou variantou je mobilní svoz nebezpečného odpadu. Kdy a kde svoz probíhá lze vyčíst na webových stránkách příslušného městského úřadu nebo v radničních novinách.

Použité tonerové kazety a cartridge do tiskáren můžete vyhodit do nádob ve sběrném dvoře nebo je nabídnout k opětovnému využití v prodejnách tohoto zboží. Přestože odebrání zboží není povinností prodejců, často si je berou a využívají je k dalšímu plnění, případně sami zajišťují jejich ekologickou likvidaci. Povinností prodejců je informovat vás o místech, kde lze tyto použité výrobky odevzdat.

Sběrné dvory, co do nich, poplatky za jejich využívání

Sběrný dvůr může bezplatně využívat každý občan s trvalým bydlištěm v obci, ve které se sběrný dvůr nachází, pokud vyhazuje odpad vzniklý v domácnosti. Odpad z podnikatelské činnosti je zpoplatněný, v některých případech můžete zaplatit i pokud využíváte tyto služby mimo místo svého trvalého bydliště. Poplatky se rovněž týkají občanů, kteří do sběrného dvora odvezou více stavební suti než je 1m3/ měsíc nebo ojeté pneumatiky. Poplatky se řídí ceníkem.

Do sběrného dvora patří všechny druhy odpadu, kromě vybraných nebezpečných odpadů, u nichž má výrobce nebo dovozce ze zákona povinnost bezplatně zajistit jejich zpětný odběr nebo vám sdělit jiné místo, kde lze výrobek odložit. Nejčastěji se sběrné dvory využívají k vyhození objemného odpadu, pro který nejsou běžně dostupné kontejnery ve městě. Dále můžete ve sběrném dvoře odevzdat např. stavební suť, vybrané druhy nebezpečného odpadu, kovový a dřevěný odpad, odpad z údržby zeleně, pneumatiky apod.

V Praze je 10 sběrných dvorů, jejichž zřizovatelem je Magistrát hl. m. Prahy. Jejich seznam s adresami, kontakty a otevíracími hodinami lze najít na webových stránkách magistrátu.

Adresy sběrných dvorů zřízených MHMP:

  • Perucká 10, Praha 2
  • Zakrytá, Praha 4
  • Ke Kotlářce 4, Praha 5
  • Puchmajerova, Praha 5
  • Voctářova, Praha 8 - Libeň
  • Pod Šancemi 444/1, Praha 9
  • Generála Šišky, Praha 12 - Modřany
  • Teplárenská 5, Praha 14 - Kyje
  • V sudech 1488, Praha 16 - Radotín
  • Chvalkovická 3, Praha 20 – Horní Počernice

Dále na území Prahy funguje 6 sběrných dvorů, jejichž zřizovatelem jsou městské části. Tyto sběrné dvory se nacházejí v Praze 4 a Praze 6. Otevírací hodiny a druhy sbíraného odpadu se často liší od sběrných dvorů zřizovaných magistrátem.

Adresy sběrných dvorů zřízených městskými částmi:

  • Durychova, Praha 4 - Lhotka
  • Drnovská 18/41, Praha 6 - Ruzyně
  • Jednořadá 2124, Praha 6 - Bubeneč
  • Nad Lávkou 5 (areál SK Aritma), Praha 6 - Vokovice
  • Moravanů 2670, Praha 6 - Břevnov
  • Radimova 44, Praha 6 - Střešovice

Problematika zpětného odběru výrobků

Elektrozařízení z domácnosti, elektroodpad, elektrické akumulátory, výbojky, zářivky, galvanické články a baterie jsou příklady odpadů s tzv. povinností zpětného odběru, který upravuje vyhláška z roku 2005. Náklady na likvidaci výrobků jsou od roku 2005 zahrnuty v pořizovací ceně výrobků – spotřebitel si jinými slovy likvidaci „předplácí“ při samotném nákupu. Likvidaci některého elektrozařízení, které podléhá povinnosti zpětného odběru a které se na trh dostalo již před srpnem 2005, ovšem musejí uživatelé podle nové vyhlášky hradit sami – jedná se o tzv. poplatek za historický elektroodpad (PHE). Likvidaci hradí spotřebitelé sami při nákupu nového zařízení (celková cena nového výrobku je pak součtem uvedené ceny výrobku a poplatku PHE), informace o úhradě poskytuje prodejce. Poplatek za historický odpad se bude platit do roku 2011, u některých spotřebičů až do roku 2013. Výše poplatku za historický odpad se pohybuje v řádu desítek až stovek korun podle velikosti výrobku. Při likvidaci starého spotřebiče bývá často nejlepší kontaktovat nejbližšího prodejce spotřebičů, který vás informuje o dostupných systémech vracení a sběru odpadů z elektrických a elektronických zařízení. Některé druhy výrobků (většinou ty malé) se sbírají přímo v prodejnách. U větších výrobků buď obchodník zákazníka odkáže na sběrný dvůr nebo servisní středisko, se kterým má dohodu o plnění zpětného odběru, nebo při dodání nového výrobku odveze starý výrobek sám, zpravidla za manipulační poplatek.

Prodejci elektropřístrojů a spotřebičů jsou povinni poskytnout informace také o tom, jak zlikvidovat nový pořizovaný výrobek v době, až doslouží – a to buď v přiloženém návodu nebo záručním listu. Spotřebitel by se měl také dozvědět o potencionálních účincích nebezpečných látek, které obsahuje elektrozařízení. Výrobce by měl rovněž vysvětlit symboly, které uvádí na svých výrobcích.

Likvidaci vysloužilých spotřebičů mají v popisu práce společnosti uvedené níže, které jsou registrované na Ministerstvu životního prostředí a které také stanovují výši poplatku za historický elektroodpad (PHE). Na jejich stránkách naleznete informace o sběrných místech a možnostech bezplatného svozu starých spotřebičů.

Asekol - výpočetní a kancelářská technika, televizory a všechny druhy přehrávačů, kamery a fotoaparáty, elektrické hračky, zábavní spotřebiče a herní konzole

Elektrowin - bílá technika všeho druhu, elektrické nářadí a nástroje

Ekolamp - zářivky a úsporné zářivky

Ecobat - vysloužilé baterie a akumulátory

Kategorie a typy elektrospotřebičů, na které se vztahuje zpětný odběr.

Vybité baterie a vysloužilé zářivky lze bezplatně odevzdat v prodejně, ve které bylo zboží zakoupeno, dále na místech, která vám v prodejně mají povinnost doporučit a nebo ve sběrném dvoře do příslušných sběrných nádob.

Bioodpady, kompostování

Kompost můžete založit na kterémkoliv místě zahrady. Je však nutné dodržet několik zásad:

- zajistit kontakt kompostu s půdou pod ním, aby k němu měly přístup půdní organizmy, které pomáhají rozkladu organických materiálů

- kompost by neměl být vystaven přímému slunci, větru či dešti, doporučuje se polostín a malá stříška

- do kompostu budeme často odnášet odpady, takže by neměl být příliš daleko a měla by k němu vést zpevněná cestička

Kompost nebo kompostér?

Hromada je základem všeho kompostování. Na stavbu nepotřebujete žádný zásobník a je nejméně náročná na peníze. Stačí materiál vhodně navršit dle níže uvedených pravidel. Hlavní nevýhodou je, že hromada zabírá na zahradě více místa než kompostér. Pokud jde o rozměry, doporučuje se šířka nejvýše 2 metry, čímž se omezí i výška asi na 1,5 metru (kvůli stabilitě). Časem se hromada může prodlužovat takovým způsobem, že na konci přibývají nové odpady a na začátku se odebírá hotový kompost.

Kompostéry jsou vhodné hlavně tam, kde je nedostatek místa. Existuje celá řada kompostérů různých tvarů a velikostí. Nejlevnější je dřevěný kompostér, který si může každý vyrobit sám. Při zhotovení musíme pamatovat na to, že by měl mít jednu stěnu otevírací, abychom mohli kompost překopávat, a také abychom mohli snadno vybrat zralý kompost. Vlastnoručně zhotovený kompostér nemusí být nutně ze dřeva, ale také třeba z pletiva nebo z cihel a jiných stavebních materiálů. Vždy však musíme pamatovat na to, aby ve stěnách byly otvory, kterými do kompostu může procházet vzduch. Kompostér je možno také zakoupit. Prodávají se hlavně plastové kompostéry (i z recyklovaného plastu), jejichž výhodou je především vyšší trvanlivost. Plechové kompostéry naopak nejsou vhodné. Kov dobře vede teplo a kompost příliš rychle chladne, v zimních měsících pak může i zamrznout a proces přeměny se zastaví.

Kdy je kompost zralý?

Kompost můžeme použít zhruba za půl roku. Abychom si mohli být jisti, že dostatečně vyzrál, je dobré jej jednou až dvakrát překopat, čímž se kompost provzdušní a načechrá. Opravdu vyzrálý kompost vznikne zhruba za rok od začátku kompostování. Pro zjištění zralosti kompostu můžeme použít test klíčivosti. Do nádobky s dobře provlhčeným kompostem vysejeme semínka rychle klíčících rostlin (např. řeřicha), přitiskneme a zakryjeme fólií. Když během týdne většina semen vyklíčí, můžeme usoudit, že kompost je už dostatečně zpracován a neobsahuje škodlivé látky. Důležitá je i barva vyklíčených rostlin. Zelené lístky svědčí o vyzrálém kompostu, zatímco žluté nebo hnědé o kompostu surovém - tedy nedostatečně dozrálém. Pokud jsou lístky žluté nebo hnědé, nebo nevyklíčí dostatečné množství semen, necháme kompost ještě dále rozkládat.

Základní pravidla kompostování:

  1. 1. Do spodní vrstvy kompostu ukládáme hrubý a vzdušný materiál, který by neměl chybět i ve vyšších vrstvách (větvičky, sláma, suché rostliny apod.).
  2. 2. Místo ke kompostování by mělo být přístupné za každého počasí, nejlépe po zpevněné pěšince.
  3. 3. Mícháme vlhké se suchým.
  4. 4. Mícháme „zelené s hnědým“ - dusíkaté s dřevnatým.
  5. 5. Mícháme porézní materiál s hutným.
  6. 6. Hrubší materiál je dobré nadrtit.
  7. 7. Kompostování zrychlíme a zkvalitníme tím, že přidáváme zralý kompost nebo zeminu (zejména když kompostujeme větší množství jednodruhového materiálu, např. trávu, listí apod.).
  8. 8. Nezapomínejme kontrolovat vlhkost.
  9. 9. Nic nezkazíme, když kompost překopeme častěji.
  10. 10. Ze špatných surovin nemůže být dobrý kompost.

Správné používání kompostu:

Kompost je skvělé hnojivo, kterým do půdy navracíme všechny cenné živiny. Na rozdíl od minerálních hnojiv dodáváme do půdy také velmi důležitou organickou hmotu, tedy především humus. Ten velmi dobře působí na vlastnosti půdy. Vyzrálý kompost nejčastěji zapravujeme mělce do půdy (přibližně 1 - 2 centimetrovou vrstvu ročně). Pokud máme méně zralý kompost, použijeme jej jako mulč, který do půdy nezapravujeme. Tento mulč může potlačit růst plevelů. Během sezóny dozraje a na podzim jej zapravíme do půdy. Kompost se hodí ke všem plodinám, včetně ovocných stromů a trávníku. Velmi jej ocení také dýně, kterou je možné pěstovat přímo na zrající hromadě.

Co se může kompostovat u domu?

Teoreticky je možné kompostovat všechny organické (tedy rostlinné i živočišné) odpady. V domácím kompostu by však neměly končit materiály, které jsou chemicky ošetřeny (například slupky citrusů ale v menším množství kompostovat lze - postřiky se do několika týdnů v kompostu rozloží). Opatrně postupujeme také při kompostování rostlin, které jsou napadeny chorobami.

Materiál vhodný ke kompostování:

potraviny, popel ze dřeva, zbytky jídel, hobliny a piliny, zbytky zeleniny a ovoce, hnůj, čaj, kávová sedlina, tráva, potravinami znečištěný papír, květiny, posekané či celé větve, listí

Materiál nevhodný ke kompostování:

kovy, barvy, prach z vysavače, plasty, staré léky, rostliny napadené chorobami, sklo, staré oleje, kosti, textil, baterie, oddenkaté plevele, čistý papír, chemické prostředky, plevele s vyzrálými semeny, masné a mléčné výrobky

zdroj: Hnutí DUHA

Více informací: www.ekodomov.cz

Zvířata:

Krmení holubů a jiných zvířat na veřejných prostranstvích či soukromých pozemcích a objektech není samo o sobě žádným právním předpisem zakázáno. Znečišťováním ulic a jiných veřejných prostranství se dle tzv. vyhlášky o čistotě (v hl. m. Praze) rozumí přítomnost pevných nebo kapalných látek, které jsou v rozporu s užíváním ulic, a zahrnuje i znečištění krmením pro zvířata. Z praktických zkušeností lze ovšem konstatovat, že holubi nezanechávají zbytky potravy, kterou by byla ulice nebo jiné veřejné prostranství znečištěno.

Vyhláška o čistotě řeší znečišťování ulic a jiných veřejných prostranství přístupných každému bez omezení a sloužící obecnému užívání. V žádném případě se nevztahuje na objekty sloužící např. k bydlení. Vlastnictví ale zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Krmení zdivočelých městských holubů je z hlediska hygienického a protiepidemického nevhodné. Tlumení holubích populací, které zvláště ve městech způsobují materiální škody a představují i zdravotní rizika, je obtížné a nákladné.

Zdroj: ÚMČ Praha 14

Vlastník psa nebo chovatel je povinen chovat se tak, jak mu ukládají právní předpisy. Při pohybu se psem na území hl. m. Prahy je povinen dodržovat zejména ustavení vyhlášky HMP č. 6/2001 o ochraně veřejné zeleně, která částečně omezuje pohyb psů na veřejnosti.

Ve veřejné zeleni je zakázáno vstupovat se psy na dětská hřiště a pískoviště a umožnit vstupovat na ně volně pobíhajícím psům. Volné pobíhání psů není povoleno ve veřejné zeleni vyjma těch míst, kde to příslušná značka vysloveně povoluje.

Místa v Praze, kde je volné pobíhání psů zakázáno (dle přílohy č. 1 k obecně závazné vyhlášce hl. m. Prahy o ochraně veřejné zeleně)

Místa k volnému pobíhání psů (na která úřady jednotlivých městských částí udělují výjimku a kde je volné pobíhání psů umožněno)

Podle vyhlášky o ochraně veřejné zeleně je v ostatní veřejné zeleni zakázáno nechat volně pobíhat psy. Přesné a aktuální informace o místech k volnému pobíhání najdete také na stránkách jednotlivých městských částí www.prahaX.cz (X nahrazuje číslo městské části).

Na území hlavního města Prahy neplatí žádná vyhláška týkající se chovu drobných zvířat

.

Chov drobných zvířat částečně upravuje:

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání

Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon)

V případě nálezu ztraceného, toulavého nebo zraněného zvířete se prosím obraťte na odbor životního prostředí příslušné městské části nebo na Městskou policii. Strážníci Městské policie sami odchyt neprovádějí, zabezpečují jej však tím, že přivolají odchytovou službu. Také se můžete obrátit přímo na útulky pro opuštěná zvířata a odchyt.

Odchyt toulavých zvířat upravuje zákon č. 215/1992 o veterinární péči.

Kontakty na útulky:

Psí útulek Trója, V Zámcích 56, Praha 8 – Trója,
Telefon : 233 554 242, 283 011 711, 283 011 719
Email: upoz@mppraha.cz
http://www.upozpraha.cz

Psí útulek v Libni, Jeřábová 1, Praha 9 – Libeň
Telefon: 603 913 673
http://www.utulek-liben.com

Kočičí útulek Měcholupy, Dolnoměcholupská 58/27, Praha 10
Telefon: 272 701 819, 272 705 656
Email: upozdm@mppraha.cz
http://www.upozpraha.cz

Kočičí útulek, Na pláni 31, Praha 5
Telefon: 246 024 181, 603 225 948
http://www.kocici-utulek.cz

Čistota veřejných prostranství:

K zamezení znečišťování všech veřejných prostranství přijalo hl. m. Praha obecně závaznou vyhlášku č.8/ 2008 (o čistotě). Veřejná prostranství, tedy i ulice, je zakázáno znečišťovat, a vyhláška obsahuje i výčet věcí, které ulice znečišťují (např. odpadky, nedopalky cigaret, žvýkačky, odpadní vody, odpady z veřejné zeleně, plakáty, informační materiály atd.). Stejně tak stanovuje pokuty za narušení čistoty ulic.

Za úklid chodníku zodpovídá vlastník a provádí jej prostřednictvím správce nemovitosti. Správce chodníku u konkrétní nemovitosti vám sdělí na příslušném úřadě městské části www.prahaX.cz (X nahrazuje číslo městské části). V případě, že je chodník v majetku hl. města Prahy, může být správcem:

  1. 1. Technická správa komunikací hl. m. Prahy,
    tel. 257 015 111, http://www.tsk-praha.cz/static/index.html

  2. 2. Příslušná městská část

  3. 3. Odbor evidence, správy a využití majetku Magistrátu hl. města Prahy,
    Nám. Franze Kafky 1, 11000, Praha 1,
    tel. 236 002 248

Zimní údržba komunikací (motoristických i nemotoristických) je rozdělena na úseky komunikací, jejichž údržbu zajišťují městské části a na úseky, jejichž údržba je garantována MHMP. Na nejfrekventovanějších místech, u významných komunikací a lokalitách klíčových pro chod metropole (např. přístupové cesty ke zdravotnickým, sociálním nebo kulturním zařízením, ke stanicím MHD, nádražím, objektům státní správy apod.) zajišťuje úklid Technická správa komunikací (organizace zřízená hl. m. Prahou). Na údržbě komunikací, jež jsou garantovány městskými částmi, se podílejí různé odbory MČ s různým rozdělením kompetencí. Pro bližší info prosím kontaktujte příslušnou městskou část.

Každý bytový dům musí mít zabezpečenu funkci shromažďování komunálního odpadu. Pokud v domě nelze vymezit prostor pro vlastní zařízení na shromažďování komunálního odpadu, musí být v přiměřené vzdálenosti mimo dům vymezena plocha pro umístění sběrných nádob na komunální odpad s napojením na pozemní komunikaci.

Rodinný dům musí mít vymezen prostor pro ukládání komunálního odpadu. Není-li možné takovýto prostor situovat v domě, je třeba vymezit stanoviště pro sběrné nádoby na komunální odpad na pozemku rodinného domu. Umístění popelnic upravuje vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy.

V případě nepořádku kolem popelnic se prosím obraťte na vlastníka objektu.

Složení stavebního materiálu na veřejném prostranství – byť na jeden den - je záborem veřejného prostranství, který podléhá vyhlášce hl. m. Prahy č. 24/2003 Sb., o místním poplatku. Pokud takový zábor potřebujete, jste povinni o něj požádat na úřadu příslušné městské části, jinak vám hrozí pokuta.

Na základě vyplněného tiskopisu, který podáte na podatelnu, ÚMČ vystaví souhlasné stanovisko s vyměřením místního poplatku. Po ukončení záboru musí být pozemek uveden do původního stavu. Proto po nahlášení ukončení záboru je zástupcem městského úřadu provedena kontrola a následně vystaven předávací protokol. Žadatel o zábor je povinen místní poplatek zaplatit nejpozději v den, kdy bylo započato s užíváním veřejného prostranství.

Voda a kanalizace:

Praha je zásobována ze dvou zdrojů – ze 75% z úpravny vody Želivka a z 25% z úpravny vody Káraný. Kvalita vody dodávané do pražské vodovodní sítě s rezervou splňuje všechny požadavky, které legislativa klade na pitnou vodu. Výsledky rozborů kvality dodávané pitné vody včetně srovnání se zákonnými limity publikuje měsíčně společnost Pražské vodovody a kanalizace, a.s. na svých webových stránkách.

Součástí monitoringu kvality jsou i odběry vody přímo na odběrných místech, takže je do výsledků promítnut i vnitřních domovních rozvodů.

Zpracoval: David Kunssberger

Kvalita pitné vody dodávané do veřejného vodovodu je průběžně kontrolována dodavatelem vody. V případě hlavního města Prahy se jedná (s výjimkou některých okrajových částí hlavního města) o Pražské vodovody a kanalizace, a.s. (PVK). Výsledky průběžných kontrol jsou pravidelně každoměsíčně zveřejňovány na webových stránkách dodavatele. Publikovány jsou výsledky měření prováděné přímo na odběrných místech a zahrnují tím pádem i vlivy vodovodních rozvodů.

Z publikovaných dat (jsou měsíčně publikovány na stránkách PVK, a.s. ) vyplývá, že pitná voda z pražské distribuční sítě splňuje s rezervou všechny požadavky legislativy.

Voda distribuovaná v pražské vodovodní síti je v současné době vhodná i pro kojeneckou stravu. Nesplňuje pouze dřívější limit obsahu dusičnanů vody pro kojeneckou výživu 15 mg/l (ten byl u nás stanoven v druhé polovině padesátých let 20. století a byl velmi přísný). Tento limit byl však v roce 2004 zrušen a současný limit dusičnanů 50 mg/l vychází z doporučení Světové zdravotnické organizce (WHO).

V ojedinělých případech (zejména ve starší zástavbě) mohou být překračovány koncentrace olova v pitné vodě. Tento jev je způsoben výhradně starými domovními rozvody, které byly vyráběny z tohoto materiálu. Výskyt tohoto jevu se stále snižuje, protože dochází k průběžným rekonstrukcím bytových domů. Na výměnu olověného potrubí lze navíc získat státní dotaci v rámci Programu na podporu výměny olověných rozvodů pitné vody spravovaného ministerstvem pro místní rozvoj.

Existuje několik druhů balených vod:

balená přírodní minerální voda - voda získaná ze zdroje minerální vody, kterému byl vydán certifikát podle lázeňského zákona

balená pramenitá voda – kvalitní voda z chráněného podzemního zdroje, která může být upravována pouze metodami stanovenými vyhláškou (jedná se pouze o vybrané fyzikální metody úpravy a do vody lze přidávat pouze oxid uhličitý)

balená kojenecká voda - kvalitní voda z chráněného podzemního zdroje, která nesmí být jakkoli upravována s výjimkou ozáření ultrafialovým zářením

balená pitná voda – jakákoli balená voda, která splňuje parametry pitné vody

Kvalitativně je možné srovnávat balenou pitnou vodu, protože pro ní platí shodná pravidla. Zatímco kvalita vody z vodovodu je při průběžně monitorována, může kvalita balené vody trpět nevhodným skladováním, zejména v letních měsících.

Z obsáhlého testu balených vod a jeho porovnání s vodou z vodovodu, který provedlo občanské sdružení Test v rámci projektu podpořeného Ministerstvem životního prostředí vyplývá, že kvalita vody z vodovodu předčí vodu balenou. (záveřečná zpráva projektu včetně publikovaných výsledků testu).

Nezanedbatelné jsou i náklady a související dopady konzumace balené vody (produkce odpadu). Příklad nákladů pro běžný pitný režim 1,5 litru denně je uveden v tabulce:

voda z veřejného vodovodu balená pitná voda balená pramenitá voda přírodní minerální vody (0,5 l denně) a vody z veřejného vodovodu
Roční náklady 38,70 Kč 1.423,50 Kč 3.978,50 Kč 1.473,60 Kč
Náklady na den 0,11 Kč 3,90 Kč 10,90 Kč 4,04 Kč
Podíl ceny balená/vodovodní 1,00 x 35,45 x 99,09 x 36,70 x
Cena za 1 m3 70,63 Kč 2.600 Kč 7.259 Kč 2.688 Kč
Spotřebováno PET lahví (ks/rok) 0 365 365 122
Produkce odpadu kg/rok 0 14,6 14,6 4,9

Poznámky k tabulce:

Cena vody z veřejného vodovodu je včetně stočného - jedná se o aktuální PVK

Jako balená pitná voda je uvažována privátní značka Euroshopper (Ahold) s cenou 3,90 / 1,5 l

Jako balená pramenitá voda je uvažována voda zn. Aquilla s cenou 10,90 Kč / 1,5 l

Jako přírodní minerální voda je uvažována Korunní neperlivá s cenou 11,90 Kč / 1,5 l

U vody z vodovodu je k nákadům připočteno 25% ztráty na „odtočení“

Hmostnost jedné PET lahve je 40 g

Zpracoval: David Kunssberger

Energie:

Máte nejspíš na mysli energetický štítek výrobku. Energetickými štítky jsou vybavovány pračky, sušičky, chladničky, mrazáky, myčky nádobí, elektrické trouby, ohřívače vody, zdroje světla a nově i klimatizace. Výrobci jsou povinni tímto značením spotřebiče označovat a prodejci mají za povinnost tyto štítky u výrobku vystavit, takže byste se s nimi měl/a běžně setkávat. Jednoduše řečeno, energetický štítek informuje spotřebitele o energetické náročnosti konkrétního přístroje. Tím, že štítky mají pro každou skupinu spotřebičů jednotnou strukturu, můžete podle nich výrobky z tohoto hlediska snadno srovnávat.

Štítek vždy (s výjimkou štítku elektrických trub) obsahuje název výrobku, skupinu výrobku a dále barevnou škálu A-G, která slouží jako rychlý ukazatel energetické úspornosti (A značí spotřebič úsporný, G nejméně úsporný). Další údaje se již liší podle skupiny výrobků. Velmi úsporné spotřebiče mají nově i označení A+ až A+++, kde A+++ značí nejúspornější výrobek. Toto doplňkové označení však na škále stávajících energetických štítků není.

Od konce roku 2010 se pravděpodobně čím dál tím častěji budete setkávat s novými energetickými štítky, které budou mít škálu A+++ - D (škála A se rozdělila na . Jedná se o novou podobu štítků, jejichž uvádění se stane povinným od 20. prosince 2011. Tyto nové štítky budou jazykově neutrální (budou obsahovat piktogramy) a budou platné ve všech zemích EU. Novými štítky budou pak vybaveny i televizory.

Energetický štítek slouží k rychlému a snadnému porovnání úspornosti spotřebičů a jejich nároků na spotřebu elektrické energie a případně i vody. Vynásobením ceny a roční spotřeby si můžete přímo v obchodě udělat orientační představu jaké budou náklady na provoz konkrétního spotřebiče. Samozřejmě skutečná dosažená spotřeba závisí i na způsobu používání konkrétního spotřebiče.

Údaje na štítcích se liší podle skupiny výrobků:

- U praček se dozvíte kolik vody a elektrické energie spotřebuje pračka na jeden normovaný prací cyklus (bavlna, 60°C) a na A-G je uvedena i účinnost praní a odstřeďování. Doplňkově jsou uvedeny i některé technické údaje jako např. hlučnost spotřebiče. Nové štítky u praček uvádějí roční spotřebu vody a energie při pěti praních týdně v kombinaci ohřevu vody na 30°C a 60°C a kombinaci plné a poloviční náplně pračky.

- U sušiček prádla je opět uvedena spotřeba elektřiny na jeden standardní sušící cyklus a též technologie sušení (kondenzační/s odvodem vzduchu) Nové štítky u praček uvádějí roční spotřebu energie při pěti sušeních týdně v kombinaci plné a poloviční nápně.

- U myček nádobí jsou na štítku uvedeny podobné údaje jako u praček. U myček se sleduje účinnost mytí a účinnost sušení, opět na škále A-G a spotřeba se vyhodnocuje za mycí cyklus s náplní studené vody. Nové štítky uvádějí roční spotřebu energie a vody při pěti použitích týdně v kombinaci plné a poloviční náplně

- U lednic a mrazáků se na štítcích uvádí normová spotřeba elektrické energie za rok. I v případě lednic jsou k dispozici některé technické údaje – hlučnost a objem chladícího a mrazícího prostoru.

- U elektrických trub obsahuje štítek informaci o spotřebě elektrické energie pro předehřátí trouby na 200°C a dále pak spotřebu pro hodinové udržování teploty na úrovni 200°C. Štítek elektrických trub jako jediný neobsahuje škálu energetické úspornosti.

- U elektrických ohřívačů vody - bojlery je na štítku informace o tepelné ztrátě za 24 hodin a litru – teto údaj je důležitý pro posouzení jak často bude ohřívač muset vodu přihřívat i v případě, že jí nebudete spotřebovávat. Štítek samozřejmě obsahuje i informaci o objemu bojleru, dobu potřebnou pro ohřev vody z 15°C na 65°C a spotřebu elektrické energie na ohřev jedné náplně.

- U zdrojů světla je na štítku uvedena informace o světelném toku, příkon a střední doba životnosti. Informace o světelném toku je pro řadu spotřebitelů nesrozumitelná a v případě nákupu klasických žárovek se orientují spíše podle udávaného příkonu. Výrobci úsporných zářivek pak přidávají mimo energetický štítek informaci jak výkonnou klasickou žárovku zářivka nahrazuje. Orientačně platí 9W zářivka nahradí 25W žárovku a dále pak 11W=40W,> 15W=>60W, 18W=>75W, 23W=>100W

- U televizorů (pouze nové štítky) je uváděna informace, zda lze přístroj kompletně vypnout, spotřeba přístroje, celková roční spotřeba elektrické energie při každodenním provozu 4 hodiny.

Zpracoval: David Kunssberger